Příběh jedné holky, která neuměla anglicky, měla minimální finanční prostředky a přesto toužila poznat svět, protože nikdy nikde nebyla.

Od svých 19ti let byla Monthana obklopená lidmi, co neustále cestovali (výlety, za prací..), vyprávěli si a i ona si přála někam se podívat a něco zažít. Protože v ČR neměla partnera, VŠ měla dokončenou a v podstatě ji nic nebrzdilo, rozhodla se jednoho dne splnit si své sny. Přes veškeré obavy, které byly obrovitánské se rozhodla vydat na vlastní pěst do Anglie - prozačátek jako au pair (napůl k české rodině), aby se nemusela starat o bydlení ani o jídlo a ta jazyková bariéra nebyla takový šok.

Přes internet si našla sama rodinu (aniž by před tím s kýmkoli mluvila na co si má dát a nemá dát při výběru rodiny pozor), dala v práci výpověď, vystěhovala se z bytu (plno věcí porozdala, povyhazovala) a vydala se směr UK. Nikdy před tím sama neletěla, nikdy před tím nebyla sama v cizí zemi... Najednou je tu a píše tenhle blog :) ....

Tímto blogem bych se s Vámi chtěla podělit o spousty historek, začínajícím au-pairkám a zdravotním sestřičkám dát nějaké rady a říct Vám, ať se nebojíte a pokud Vás doma nic nedrží, to prostě risknete, i když ten jazyk vůbec neumíte.. Víte, co se říká?? Risk je zisk a kdo nic neriskuje, nic nezíská, u nás to místo v případě neúspěchu seženete vždy... Nikdo netvrdí, že to na začátku bude lehké, ale věřte mi, že ty vzpomínky a zážitky Vám už nikdo nevezme, a že to za ně skutečně stojí... :)

Naučíte se jazyk, začnete si více věřit, vážit si věcí, které teď máte a berete je jako samozřejmost, přestanete mít pocit svázanosti, odhalíte, kdo jsou Vaši skuteční kamarádi a taky zjistíte, v čem je naše malá zemička skvělá a v čem naopak děsně pokulhává.

Těším se na Vaše komentáře :)

Monthana (tak mi říká můj BOSS v kuchyni :)

Tohle bych ráda zmínila, protože se mi tento systém zatím líbí. A protože jsem mu sama nerozuměla, dokud jsem nepřišla do této země a do tohoto systému, pokusím se vám to nějak trošku přiblížit. Jako u nás v ČR platové třídy, tady máte tzv. Band. Staniční sestra a vrchní sestra nejsou jako u nás. Na to tu zapomeňte.

Band 2-4 jsou zdravotní asisetnti (podle toho,

 Na začátek bych ráda podotkla, že tu nejsem tak dlouho, abych mohla hodnotit. Ale určitě mohu napsat začáteční postřehy. Postupně do této rubriky budu hodně přidávat, takže se mé názory mohou různit. Berte to proto tak. 

Tak nějak najednou nevím, z kterého konce začít. Nedá se říct, kde je to lepší. Nedá se ani říci, kdo co kde dělá špatně a mohl by dělat lépe. V obou zemích

 První den pro mě byl celkem utrpením. Pracovala jsem asi tři hodiny, spokojená. Celé oddělení na mě dělalo skvělý dojem i sestřičky byly moc fajn. Práce hodně podobná té u nás v ČR, takže jsem se cítila dobře. Po třech hodinách přišla hlavní sestra (muž), aby mi řekl, že došlo k omylu a mé oddělení je někde jinde. Že místo na kardiochirurgii budu na kardiologii. Ale že se nemusím bát, že

 Svou práci aupair jsem ukončila k 14.7.2016 skoro po 16ti měsících. Odletěla na 14 dní do New Yorku s rodinou, kde jsem víkendy hlídávala malou holčičku. Pozvali mě díky tomu, že malá mě měla ráda, takže super dovolená. Po příletu z NY do ČR začaly velké přípravy na interview s nemocnicema. Dělala jsem dvě. Do obou byla přijata. Nástup 16/9/2016.

Odjezd na letiště

Samozejmě

NMC registrace mi ubrala snad 10 let života :) Myslím, že úplně každý, kdo s ní má zkušenosti mi dá za pravdu. Nevím, proč tomu tak je, proč nikdy nemůžou zaregistrovat člověka napoprvé a vymýšlí si různé nesmyslnosti, nicméně o to víc si té registrace pak asi vážíte :)

Jak to začalo? Na FB v jedné nejmenované skupině se mi ozvala Natalia Bilicová, která mi nabídla práci sestřičky v UK

To si takhle jednou jedu do Londýna ...

Jednou si takhle jedu do Londýna za kamarádkou s kterou jsme se měsíce neviděly (češka). Nezkontrolovala jsem si časy vlaků, nedošlo mi, že je neděle a že nejzdí každých 15min jako v týdnu, takže hned první problém - nestíhám!

Volám jí a říkám, že tam budu o hoďku dýl. Ona, že v pohodě, že taky nestíhá (naštěstí mám

Řízení vlevo je brnkačka, až na pár vyjímek, kdy jsem si najela doprotisměru :) Nakonec bych řekla, že mi řízení vlevo vyhovuje mnohem lépe. Taky silnice i značení tu mají lepší. Nejsou tu téměř žádné křižovatky. Buď jsou semaforované nebo jsou tu kruháky. Bóžínku, tady je kruháků, to jste snad neviděli.. a jezdit na nich se člověk taky musel naučit. Například, když odbočujete

 Mám společnou koupelnu s dětmi. Většinou, když dělám "velkou hygienu" (holim si celé nohy, kdo mě zná, tak ví, že musim :D), dělám to, když jsou děti ve škole, abych na to měla klid. Protože samozřejmě je propojená se záchodem.

Jednou takhle večer jsem šla koupat malého (čerstvých 6let) a všimla jsem si, že jsem si na vaně zapomněla holící strojek. Rychle jsem ho čapla, aby ho neviděl a vyhla jsem se otázkám a kráčela s ním skovávající se ho za rukou (držela jsem ho tak, jak se správně má chodit s nožem) do svého pokoje, který je asi 1 metr od koupelny. Samozřejmě tomu malému nezbedovi neunikne vůůůůbec, ale vůůbec nic!! Okamžitě se mě česky zeptal:

"Co to máš??"

"Nic." Povídám.

"Co to mááš, řekni mi  to, já to chci vědět."

"Nic Luky, to není pro děti."

Jenže tohle dítě se s takovou odpovědí nikdy nespokojí, tím si můžete být jisti. Zadíval se na mě a se smíchem a jeho šibalskýma očima mi povídá:

"Já vím, co to je, já to vím."

"Co??" povídám, a zároveň se nemůžu dočkat, co z něj zase vypadne za "moudro" :)

"To je na tooooo." Povídá, stydlivě se směje a ukazuje na genitál. "Joooo, já vííím, vám holkám tam pak rostou vlasy." Pokračuje důležitě česky. (Ať použil výraz vlasy, protože neumí tolik českých slov, nebo protože tomu vážně říká vlasy, těžko říct, nicméně mě rozesmál, protože zřejmě viděl svou 10letou sestřičku, která už přeci jen jde do puberty a jemu fakt nic neunikne).

Totálně zděšená, absolutně zaskočená mu cokoli říct nakonec s úsměvem povídám:

"Však tobě tam jednou taky porostou."

"Neeee, neee, mně tam neporostou, to jenom vy holky tam máte!!" Rozkřičel se na mě zoufale, že on tam mít ty vlasy nikdy nebude.

"Všem lidem tam dole rostou chlupy, když jsou starší, to je normální, i klukům."

"Nééé, já je tam nikdy mít nebudu." hulákal na mě už skoro se slzama.

Musela jsem se jen usmát a říct mu: "Dobře."

Pak jsem ho dala do vany ať si hraje s hračkami a zpomene na to. Bylo mi jasné, že je moc malinkej na to, aby tohle pochopil a zřejmě to pro něj bylo něco strašného. Je to kouzelné dítě s bohatou fantazií a strašně křehkou psychikou. Je moc citlivý. Na to, že je mu 6 let je velice inteligentní, má skvělé všeobecné znalosti, plynule čte, počítá i násobí, ale emotivně je tak na 3-4 roky. Holt potřebuje ještě čas. Ale věřím tomu, že až se mu tam jednou ty chloupky objeví, určitě si na mě vzpomene :-))

 Jakožto au pair mám samozřejmě velice mizivý plat. Když si představím, že z něj mám šetřit na školu, platit si letenky domů a školu, zbyde mi jen opravdu směšná částka. Skutečně jen drobné "kapesné". První 3 a půl měsíce jsem se tu fakt jen rozkoukávala. Uprostřed léta, když se má angličtina skutečně drobátko zlepšila a já už byla schopná tak nějak sdělit, co jsem potřebovala, odhodlala

 Žiji a dělám au pair v rodině, která má Tzv. Cleanera (uklízečka). Ten jsem jednou týdně přijde a vyšůruje celý barák.

Když teď píšu o cleanerce, tak mě napadá hned další veselá story aneb, jak jim kvůli mně utekla cleanerka, co tu uklízela 4 roky, ale o tom až samostatný článek :D 

Prostě clenaerka šůrovala celý barák. Je to hrozně prima pani, která pochází z Filipín,