Den blbec

To si takhle jednou jedu do Londýna ...

Jednou si takhle jedu do Londýna za kamarádkou s kterou jsme se měsíce neviděly (češka). Nezkontrolovala jsem si časy vlaků, nedošlo mi, že je neděle a že nejzdí každých 15min jako v týdnu, takže hned první problém - nestíhám!

Volám jí a říkám, že tam budu o hoďku dýl. Ona, že v pohodě, že taky nestíhá (naštěstí mám 90% kamarádů stejně nedochvilných :-D ). Přijdu na nádraží, podívám se, dy mi jede vlak, koupínm lístky a jdu si koupit do obchodu něco k snídani a k pití. Zpátky to mám samozřejmě jak jinak jen tak tak. Přiběhnu a koukám něco je blbě. Problém druhý. Pán stojící opodál se na mě podívá a říká mi:"Dneska vlaky nejezdí, musíte autobusem." "Autobusem? Cože? odkud? Za 3 min tu jede. Ukáže směrem za vlakáč.. Běžím, naštěstí vidím frontu lidí, takže super, zastávku mám. Volám kamarádce. Hele, nejezdí vlaky, jedu busem, tak budu asi ještě dýl. Dobrý. Dorazím na Upminster a v dálce vidím vlak... cestou se rychle přeptám, jestli je to on, prej že jo, tak letím na něj. Problém třetí - vlaky na autobusy nečekají. Naštvaně čekám 20min na další vlak a volám kamaráce. Hele, budu zase o něco dýl, nečekalo to na sebe. OK. Přijel další vlak, nastoupím a jedu. Vystoupím na metru, že přelezu na růžové a pojedu až k kní. Problém čtvrtý. Linka metra dnes těmito stanicemi nejezdí. Ptám se tedy kudy mám jet. Prý musíte zpátky na to a to nástupiště a vlakem tam a tam. Když jsem zjistila, že je to ten samý vlak ze kterého jsem právě vystoupila, málem mě odváželi. Běžím teda na něj a píšu kamarádce, že další problém. Nečumim na cestu a přede mnou přechází jakýsi arabský muž s malým kufříkem. Překřížil mi cestu. Jeho jsem periferně viděla, ale kufřík ne. Zakopla jsem o něj, nadletěla ho a dopadla asi půl za něj na břicho s rozplácnutejma rukama, nohama a mobilem v ruce. Zůstala jsem v šoku. Hned jsem se zvedla a podívala se na něj, nechápající, jak se mi tohle povedlo. Místo, aby se zeptal, jestli se mi nic nestalo, mi ještě vynadal, kam čumim. Když ale viděl, že nemůžu došlápnout na koleno a lidi mě sbíraj a koukaj na něj blbě, tak se omluvil. Nicméně já byla tak v šoku, že jsem pokračovala na ten ujetej vlak. Koleno jsem rozchodila, akorát bylo asi 14 dní úplně černé. Dojdu tam, najdu kamarádku, přivítáme se, že dáme ten oběd a když už nestíháme ten domluvený park,  půjdeme se projít kolem řeky a?? Začalo pěkně pršet :D No dobrý, tak jsem ji vyprovodila na vlak a odebrala se k domovu. Vzhledem k tomu, že jsem věděla o tom, že nejezdí vlaky, jsem zvolila stejnou cestu zpět, abych nezabloudila. Přijdu na vlakáč a ptám se, kudy se dostanu do Upminsteru. "Nástupiště 7." "Děkuji." Přijdu tam, posadím se a čekám. Přitom si povídám s kamarádkou ze Saudy na whats appu. Čekám čtvrt hodiny, projel vlak do Pitsea, čekám půl hodiny, projel další do Pitsea. Zhruba po hodině a půl, když tam už nebyli žádný lidi, kteří tam se mnou čkali a projeli už čtyři vlaky do Pitsea,  se ptám znovu: "Prosím Vás, můžete mi říct, kdy jede ten vlak do toho Upminsteru?" "Dneska žádný vlak do Upminsteru nejede. To musíte do Pitsea, a pak autobusem." Chvíli jsem myslela, že se mi to jen zdá. Počkala jsem si tedy asi na pátý vlak, nastoupila a jela do Pitsea. Tam po 20min nalezla do busu a jela domů. Přijela jsem za tmy, promrzlá.

Aneb, příště si zas naplánuji výlet :D