Svou práci aupair jsem ukončila k 14.7.2016 skoro po 16ti měsících. Odletěla na 14 dní do New Yorku s rodinou, kde jsem víkendy hlídávala malou holčičku. Pozvali mě díky tomu, že malá mě měla ráda, takže super dovolená. Po příletu z NY do ČR začaly velké přípravy na interview s nemocnicema. Dělala jsem dvě. Do obou byla přijata. Nástup 16/9/2016.
Odjezd na letiště
Samozejmě bych to nebyla já, aby se hned něco nesemlelo. Protože jsem letěla brzy ráno, spala jsem v Praze u kamarádky, která ale nebyla doma. Dohoda byla, že odejdu a klíče zanechám ve schránce. Protože jsem si zapomněla dát nabít telefon a ráno, když mi volala kamarádka, která mě na letiště odvážila, měl můj telefon "jen" 96%, rozhodla jsem se ho nechat ještě na nabíječce. Nadepisuji obálku kam hodlám hodit klíč s poděkováním a odcházím. Zamknu dveře, klíč dám do obálky a u východu házím do schránky. Pěkne obálku ještě přehnu, aby klíč ze schránky nikdo nemohl vyndat. Projdu vchodové dveře, které se za mnou zabouchnout a vítám se s kamarádkou, co čeká v nastartovaném autě. Sedám, hledám telefon... a ejhle.. zůstal mi na nabíječce. A co teď? Máme to na letiště akorát, vchodové dveře jsou zavřené a ke schránce se tudíž nemám jak dostat. Není ani osm hodin ráno. Chvíli postávám.. nikdo nejde. Zkouším zvonit na zvonky.. Jedna paní přichází otevřít. Vysvětluji ji svou situaci a tak mě nechává lovit ze schránky obálku s klíčem.. snažila se mi aktivně pomoc a místo toho tam obálku ještě více zatlačila. Jsem zoufalá, nevím či se smát nebo brečet, čas kvapí, obálku se nám nedaří vyndat ani za použití nejrůznějších prostředků. Rozhodla jsem se odletět bez telefonu. Mám přeci iPad pomyslela jsem si. Kontakty na lidi v něm a na WIFI jim můžu napsat. Pár dní to vydržím a kdyžtak si v UK koupím nový iphone (stejně jsem to měla v úmslu, abych měla jeden rezervní), protože když se iphone pokazí, tak kdo ho má ví, že přejít na Android znamená ztrátu kontaktů a všeho možného. Odletěla jsem.
Přílet na letiště
Po příšerných turbulencí, zpožděném letu, hladová a bez telefonu, dorazila jsem na letiště. Naštěstí vše probíhalo, jak mělo a telefon nebyl potřeba. Paní z agentury si nás všech 6, co jsme přiletěli postupně posbírala. Venku pršelo a my jsme asi 30min hledali východ z letiště na správnou stranu a chodili i s kuframa sem a tam. Po hodině čekání na taxíka, který byl předem objednaný konečně přijel.. ale s malým autem.. sotva jsme se tam všichni naskládali odjeli jsme směr nemocnice na ubytovnu.
Ubytování
No tak to byla vážně sranda. Po doražení na místo na nás čekaly asi 3 zaměstankyně nemocnice s přivítacíma balíčkama. Dostali jsme mléko, máslo, salám, 880g tvrdého sýra, těstoviny, Pesto, rajčatovej sos, cerealie, cukr, balík čaje, kávu... abysme měli do začátku jakýsi start. Po úvodní řeči nám rozdělily pokoje. Přijeli jsme 3 holky a 3 kluci a pokoje rozdělily 2 holky plus jeden kluk a dva kluci plus jedna holka... a kdo myslíte, že byla ta jedna holka mezi klukama? O5 já!!! Později jsem se dozvěděla, že to bylo proto, že paní ubytovací si myslela, že Franchesko je vlastně Francheska a tudíž ho dala na holčičí ubytovnu a já zůstala bydlet asi s 10 Italama, 3 řekama, jedním Afričanem, dvouma studentama medicíny, indem a zbytek byli Italové. Z 24 pokojů jsme tam byly asi 4 holky.. tak si to umíte představit. Kuchyň otřesná, koupelna a záchod nebyly o moc lepší a vše jsem sdílela se šesti lidmi. Přišel okamžik otevření mého pokoje. Oněměla jsem!
Den první - sedmý
Byla sobota a já měla domluvené s kamarádkou, že si k ní přijedu pro kufr mýma věcma, který jsem zde na začátku léta zanechala, že se určitě vrátím. Vzala jsem si iPad (jelikož jsem neměla telefona neměla se s ní a s kýmkoli jiným jak spojit) s tím, že to vezmu přes Londýn do Apple Store a koupím si jiný iphone. Nemocnice slíbila, že nám dá na úvod 450 liber, které nám pak budou strhávat z platu, tak jsem si řekla, že se mi iphone aspoň zaplatí. Zabalila jsem si do kabelky své oblíbené pyžamo, věci na umytí, paralyzér (kdyby něco), power banku a vyjela. V Londýně si koupila nový iPhone a pokračovala za kamarádkou. Cestou jsem se stavila navštívit rodinu s kterou jsem byla v New Yorku, protože malé se po mně moc stýskalo a mně po ní taky. Vzali mě na večeři a večer jsem pak jela spát k Andrej. K mé kamarádce. Druhý den dopoledne jsem vzala ještě ven tu malou ďáblici, co jsem s ní byla v New Yorku a odpoledne jsem vyrazila s Andrej směr má ubytovna i s mým kufrem.. vlastně dvěma :D
Andrej bylo hodně blbě, měla začátek své periody a na mě číhala a tak jsme byly obě poněkud nasrané. Já na sebe, že nevím, jak trefit na ubytovnu a ona na mě, že to nevím :D když jsme konečně dorazily na nádraží, nevěděla jsem, kterým směrem na ubytovnu. Vůbec jsem to tu neznala, byl to teprve můj druhý den a tak jsem vytáhla nový iPhone a do googlu zadala polohu. Mezi tím si Andrej nasraně sedla na lavičku a já vedle ní stejně nasraně hodila svou kabelku. Byly jsme fakt utahané, protože cesta od ní ke mně byla asi 3 hodiny a táhly ty kufry. Do toho hormonálně rozvrácené :)
No nic.. polohu jsem našla, Andrej se zvedla a vyrazily jsme směr ubytovna. Pak jsem ji vesele doprovodila z5 na vlak a razila k "domovu". Cestou jsem volala s mamkou, které jsem se zmínila, že jsem už dlouho neviděla svou kabelku. Po příchodu na ubytovnu mi mamka říká: "Chtěla ses podívat, jestli tam máš tu kabelku." Přísahám, že jsem myslela, že na místě omdlim. Protože ta má oblíbená kabelka i s dokladama a peněženkou zůstala na té lavičce, odkud se Andrej zvedla a ani jedna jsme si toho nevšimly. Vylítla jsem z pokoje, jak když do mě střelí. Klucí italský mi půjčili kolo a já jela 10min jako drak na místo činu. Kabelka byla pryč i s mým novým iPadem, který byl okamžitě vypnutý. Jediná klika byla, že jsem den před tím vytahala všechny doklady krom řidičáku a kartu do bankomatu jsem měla v kapsičce u bundy, protože jsem něco zrovna platila. Takže jen díky novému iPhonu mi zůstal kontakt s rodinou a přáteli :D protože iPad byl fuč. Následovala návštěva policie na kterou mě doprovodil můj kamarád Ital, co je tu o tři měsíce déle než já a ten den mu v centru před fiitkem ukradli kolo
Za dalších 14 dní jsem měla konečně čas na policii zajít osobně. Seznámila jsem se tam s jistým hochem. Když jsem mu řekla, že jsem v kabelce měla i paralyzer málem zešílel. Paní policajtka byla moc milá a potvrdila mi jeho slova. V UK nesmíte použít na sebeobranu pepřák ani paralyzer, jinak můžete jít na 5 let natvrdo si sednout. Ptám se paní policajtky: "A co mám dělat, když mě někdo přepadne a bude mě chtít znásilnit?" Paní policajtka:"Nemusíš se bát, tady jsou všude kamery a nikdo si nedovolí ti ublížit, je to tu skutečně dost bezpečné." Aha paní policajtko, tak když jsou všude kamery, kde je teda můj iPad?
Jinak se víceméně nic nedělo... školili jsme se a vyzvedávali uniformy a já marně čekala, až nám dají těch slíbených 450 liber. Neměla jsem už skoro žádné peníze, ale za to nový iPhone.. bohužel jsem se s ním nenajedla
Vzpomněla jsem si na svou 10 let starou historku, kdy jsem byla ještě díťátko a takto zariskovala. Na začátku své první výplaty jsem ji celou utratila a nechala si jen něco málo... že to mi musí do další výplaty stačit. Haha.. Učila jsem se žít a dispomovat s penězi sama a nikdy na to nezapomenu. Před začátkem další výplaty mi peníze došly a výplata ještě nebyla na účtu. Měla jsem posledních asi 150Kč. Šla jsem do Tesca a koupila si pěnu na holení nohou, kaktusovej džus, chleba a sýr. U pokladny mi řekli, že nemám na účtu dostatek peněz a musíme z nákupu něco odečíst. Odebrala jsem tedy chléb a sýr a ponechala si kaktusový džus a pěnu na holení. Po příjezdu domů jsem zjistila, že mám hlad, džus jsem cestou vypila, a že pěnou na holení se jaksi nenajím. Využila jsem tehdy svého dětského vzhledu a jela i s pěnou na holení zpět do Tesca, kde jsem ukázala účtenku a řekla, že jsem mamince koupila špatnou pěnu na holení, a že mě poslala jí vrátit. Tak mi vrátili peníze a já si šla koupit ten chleba a sýr