Storyzuk | Práce v kuchyni

 Jakožto au pair mám samozřejmě velice mizivý plat. Když si představím, že z něj mám šetřit na školu, platit si letenky domů a školu, zbyde mi jen opravdu směšná částka. Skutečně jen drobné "kapesné". První 3 a půl měsíce jsem se tu fakt jen rozkoukávala. Uprostřed léta, když se má angličtina skutečně drobátko zlepšila a já už byla schopná tak nějak sdělit, co jsem potřebovala, odhodlala jsem se najít si ještě nějaký job pouze na part-time. Večery nebo přes poledne, víkendy...

 Jednoho dne jsem šla do svého oblíbeného gymu tady v městečku. Sedla jsem si na bar a dala si s Andreou džus (recepční). Andrea je taky češka a je moc prima. Daly jsme se do řeči a já jen tak ze srandy povídám:"Ty jooo nááhodou, nehledáte tu někoho do kuchyně?? Já potřebuji nutně ještě nějaký extra job." Měla jsem veliké štěstí. "Ty hele,  víš že jo? Teď tu odchází tady z kuchyně jedna holčina, jde na studila, tak se ti zeptám." Supéér, pomyslela jsem si. Během pár minut přišel Alan (Boss kuchyně) a začal se mnou dělat interview. Ke svému neskutečnému překvapení, kdy jsem mu absolutně nerozuměla, co mi říkal (krom toho, co budu připravovat - sandwitche, pizza, hranolky pro dětské narozeninové párty...atd, kolik hodin týdně a kdy bych asi dělala, na což jsem kývala jen ok, ok, yes, yes..) mě přijal :-D. Říkala jsem si, jak je to šílená paráda! Jenom malá restaurace, mini kuchyňka, udělat hranolky a pizzu neni taky žádná věda, děti miluju... týýý jo, to bude pohoda, pomyslela jsem si.

 No toto štěstí brzy odešlo, když jsem nastoupila do kuchyně a zjistila, že jsem si to zase opět moc "namalovala", což u mě nebylo nic neobvyklého. Práce v kuchyni obnášela krom dělání těchto lehkých jídel, taky horů nádobí (s níž jsem ale počítala) a hlavně... ty CHILDREN s PARTY!! A taky různé večerní firemní i osobní párty. Teď vám to přiblížím trošinku blíže, co jsou ty ty Children s party.

 V restauraci je taková malá místnůstka, kde jsou dva velké spojené stoly s červeným ubrusem a bílými puntíky, potom stranou ještě jeden ten samý stůl se stejným ubrusem a asi 30 malých kulatých barevných židliček bez opěrátek.  Párty spočívá v tom, že si rodina objedná oslavu pro své dítko a zaplatí jim buď tzv. Picnik  menu (což jsou rozkrájené pizzy na malé trojúhelníčky, minipárečky, sandwitche, chipsy) nebo tzv. Hot food (což jsou teplá jídla na talíři (hranolky buď s hamburgerem, pizzou, chicken nugets, fish fingers). K obojím menu si můžou ještě navíc přiobjednat  talíř plný ovoce, zeleniny nebo koláč. Říkáte si, že na tom nic není?? No jen počkejte.. :)

 Party jsou hlavě soboty a většinou třeba 4-5 po sobě, někdy i 7 po sobě a to ještě dokonce někdy 2 párty ve stejnou dobu (ta jedna se pak chystá uvnitř restaurace). Nachystáte pěkně na samostatnů stůl příbory, kečup, ubrousky, u picnik menu ještě talíře a nanosíte vždy na tu hodinu vše doprostřed stolu. Potom máte 45min na to, abyste umyly talíře po předchozí párty a nachystaly všechno jídlo hned na další hodinu. Do toho vás rodiče chodí do kuchyně "otravovat", jestli párky obsahují vajíčko, nebo že jim chybí plastové talířky (protože je od sebe špatně odlepili a nějaké děti mají po dvou). Do toho chodí ještě personál nebo lidi z venku, že chtějí udělat sandwitch (což neni jen tak..samozřejmě někdy chtějí se slaninou, nebo s kuřetem nebo s fischfingers..atd). Ve třičtvrte máte 15min na to, abyste vyhnali děti a tu místnost vrátili do původního stavu, jak byla a nanosili na stůl věci pro další párty. Ale vrátit místnost do původního stavu většinou po 15-24 dětech neni uplně prča. Věřte mi, že takový bordel během 45min neudělá ani můj pes, když ho nechám samotného doma a nechám otevřený odpadkový koš! Mazec! Všude po zemi i po stole jsou nedopité kelímky, kůrky od sandwitchů, ubrousky nasáklé pitím, brambůrky, čokoládový koláč (rozmazaný), vylité pití, kečup, který jsem milovala a teď jen ho vidim mi je mdlo :D. Tohle všechno musíte uklidit, umýt, a když máte na další párty dělat hotovky, musíte to stihnout za 10min, protože se vám v kuchyni už dělá pizza a hamburgery a nevim, co všechno a musíte to stihnout nandat na talířky a rozkrájet. Pak se na minutu zaradujete, když přijdou děti, jak jste všechno stihli a můžete začít od znovu. Často neni ani čas dojít si na WC nebo se napít. To mi naštěstí pokud nemám své dny nevadí, neboť jsem zdravotní sestra a na toto  jsem trénovaná včetně mého močového měchýře.

Večerní párty jsou lepší... chystáta a předěláváte, sice stále něco děláte, ale víceméně v klidu. Ovšem mýt potom těch 6 těžkých zasviěných pekáčů a dva hrnce plus horu dalšího nádobí je taky dobreg hegeš. Občas už od drátěnky nemám na rukou cit v  konečkách prstů.

A do toho všeho si představte, že na vás mluví "marťani" (můj boss plus rodiče nebo ostatní personál) a vy se snažíte jim fakt rozumět, ale přesto nerozumíte. Občas něco nestihnete nebo nevíte, jak udělat...takže po 8 hodinách se vám chce leckdy brečet celkovým vyčerpáním a máte pocit, jakobyste tam těch hodin byli 16. Nemáte ani chuť někomu napsat a postěžovat si, chcete jít domů, hodit sprchu, plácnout s sebou na postel a pustit si film a to poslední, co ten den chcete slyšet je jakákoli angličtina, takže taková pěkná čeká pohádka, to jistí :D . Těžká práce pod tlakem v kombinaci s jazykovou bariérou to je teda něco, to kdo nezaži, nepozná. Navíc můj boss to je teda expert (o něm se nedá vyprávět, ten se musí prostě zažít :D) ukazuje vám i to, jak máte vytírat podlahu a další den to chce zase jinak. Stále vás honí a dává vám fakt 10 příkazů a vy nevíte, co dřív (z toho jste se na začátku ještě museli na 9 příkazů zeptat znovu a ujistit se, že jste ho pochopili správně, a pak jste stejně často zjistili, že jste ho vůbec nepochopili :D), ale jinak je to skvělej chlap, co nikdy nenadává ani když něco pokazíte a vždy řekne:"V pohodě, nic si z toho nedělej." Věřte mi, že v Čechách byste už dostali 100x vynadáno. Ale tomuto tématu se budu věnovat až v jiném článku :)

Ale jak už to bývá, všechno zlé je pro něco dobré. Krom toho, že makáte za minimální mzdu (240kc/hod :)), vyděláte si i nějakou tu kačku, naučíte se, jak správně krájet ovoce a zeleninu tak, abyste si neufikli prsty, ale hlavně se naučíte rychleji angličtinu. Za ten jeden necelý měsíc, kdy chodím do kuchyně pravidelně, jsem konečně začala rozumět. Pokyny v kuchyni Alanovi, i většinou už rodičům rozumím a jsem schopná rychle reagovat. Do teď si to neumím vysvětlit. Rozumím jim, ale kdyby po mně chtěli, abych jim to zopakovala, v žádném případě bych to tak neřekla. Jistěže nerozumím vždy, ale jak mi řekl sám Alan, má angličtina se prý týden o týdně rapidně zlepšuje a musím říci, že už i já občas řeknu něco dobře, kdy pak sama nad sebou žasnu, kde jsem to v té hlavě vůbec našla a poskládala.