Storyzuk | Adaptační proces

 Na začátek bych ráda podotkla, že tu nejsem tak dlouho, abych mohla hodnotit. Ale určitě mohu napsat začáteční postřehy. Postupně do této rubriky budu hodně přidávat, takže se mé názory mohou různit. Berte to proto tak. 

Tak nějak najednou nevím, z kterého konce začít. Nedá se říct, kde je to lepší. Nedá se ani říci, kdo co kde dělá špatně a mohl by dělat lépe. V obou zemích zdravotnictví funguje, lidé se dožívají vysokého věku, pouze jiný kraj, jiný mrav a tak je to třeba brát :)

Zaškolovací proces (tzv. adapťák)

Tady bych ráda řekla, že v tomhle bysme se od Anglie měli učit. Neexistuje tu žádné hození do vody a plav (bez toho, aby člověk nebyl dostatečně zaškolený), nikdo na vás neprotáčí oči, když se 10x zeptáte na to stejné, nenadává vám, jak to, že to po nějaké době ještě nevíte...atd. Na tohle tu zapomeňte. A to jetsli vám pak někdo někde umyje zadek není podstatné, podstatné je, že v lidech kolem sebe cítíte podporu, oporu a pomoc a makáte v klidu. 

Zaměstnanci v mé nemocnici mají takové booky. Nevím detailně booky svých koleg, a proto budu mluvit o tom ze svého oddělení. Je to prostě velký sešit složený kroužkovou vazbou a je několik stádií. Podle toho, jak tam jste dlouho. Tím chci říct, že nemají book jen nové sestřičky, ale i ty zkušené. Protože v téhle nemocnici se stále vzděláváte a stále vás v něčem zaškolují.. ale jde to postupně. V booku máte napsáno jeméno, mentory a potom stádium. Tak třeba já mám Orientaci, klinické kompetence a trénink na základní přístroje (postele, glukometru, užívání různých pomůcek k mobilizaci, pumpy, teploměry... atd.). V booku je několik dalších sekcí. Od přístrojů (kde máte popsané, jak fungují, na co si dávat pozor..atd. po sekci jednotlivých oddílenských standardů. Najdete zde i seznam důležitého materiálu a nechybí ani klinické kompetence. A teď abych to přiblížila, rozvedu to trošku blíže.
 

Přístroje - jsou zde řádky a kolonky, kde je například. podrobný návod, jak manipulovat s přístrojem, plus úkoly typu: Demonstruj správné nastavení, demonstruj správný postup, vysvětli podmínky čištění matrace, kdy a komu ji dávat...atd.. (na toto vše máte kolonky, kde je kdo vás to naučil, diskutoval, prakticky předvedl - na základě toho zda je kompetentní  nebo není plus podpis mentora nebo toho, kdo vás zaškoloval). Není to jen matrace, takhle tam těcu přístrojl je mraky.. od matrace po ušní teplomět, glukometr a nevím, co všechno.

Standardy oddělení - máte vyjmenované ty nejdůležitější (vpravo musíte podepsat a napsat datum, kdy jste to četli), v dalším stádiu si myslím, že budou další standardy, protože v tomto rozhodně všechny nejsou.

Seznam uloženého materiálu - máte tu vyjmenovaný materiál od jehel až po hasící přístroj, dokumentaci..atd. a vedle musíte vždy napsat, kde tu danou věc na oddělení najdete. Tím získáte přehled, kde co je. Abych pravdu řekla, já tohle ještě nedodělala. Asi 10 věcí mi chybí zjistit a nějak jsem je ještě neměla potřebu hledat protože jsem je nepotřebovala. Nicméně doufám, že si zjistím, kde jsou dříve, než je potřebovat budu :)

Klinické kompetence - u těch bych se ráda zastavila, protože podle mě by to takto mělo být všude. Chráníte tím nejen sami sebe, ale i pacienta. Nebudu popisovat vše, ale uvedu pár příkladů. Tak například vyndání hrudních drénů. Provádí to vždy dvě sestry. Napřed musíte mít podepsáno, že jste se na ně dvakrát dívali, potom podepsáno, že jste třikrát dělali sestru č. 2 (ta co pomáhá), a potom že jste 2x dělali sestru číslo jedna a nakonec finální zkoušku po které vás pustí, že to můžete provádět sami. Zároveň jsou tam otázky typu. Jak připavíš pacienta, co si ty připravíš, jaké jsou koplikace, co se stane, když... atd. atd..) na tohle vše se vás mentor nebo ten, kdo vám to pak podepisuje ptá a musíte znát odpověď, jinak nepodepíše. Stejné je to např. s vyndáním CŽK, arterky, sestavení komůrek na invazivní monitoraci... vše je takto podrobně rozpracováno a musí být podepsáno, jak vámi, tak mentorem. Ráda bych podotkla, že ten sešit není jen naoko. Skutečně, i když ví, že to víte, se vás prostě zeptají a před podpisem se ujistí. Takže to není jen jako ukaž, podepíšu ti to za což jsem vděčná. Plynou z toho zásadní dvě věci. Za 1. daná sestřička je skutečně proškolená a je schopná danou věc provádět sama čímž je v bezpečí pacient a za druhé se jí tak nestane, že by někde pracovala půl roku a někdo na ní spustil, jak to, že ještě toto neumí a ať mu netvrdí, že to ještě nedělala, že jí to nevěří. Všechno je dokumentované a podepsané, takže se těmto hoodně z praxe nepřjemným nedorozuměním dá vyhnout.

Těchto věcí v booku je samozřejmě mnohem více a odbornosti v něm rostou podle toho, jak jste tam dlouho. Můj první book je na tři měsíce a mám tam přesně rozdělené na týdny, co v kterém bych měla mít splněné. Až ho dodělám, dostanu další (zase s jinými věcmi a kompetencemi). 

Snad jsem nastínila, co jsem chtěla. Jsem z toho nadšená. Sice je to šílenej voser sbírat podpisy, nadruhou stranu vás to učí oprašovat věci, co jste pozapomněli a být v souladu ze standardy oddělení. V neposlední řadě máte pocit, že stále rostete někam nahoru a nestojíte na jednom místě. Za mě palec nahoru!

Komentáře typu, že na to máme vystudovanou školu neberu. Škola je jedna věc a praxe věc druhá, nehledě na to, že každé oddělení má ty standardy trošinku jiné.